ARCH ENEMY, IN FLAMES - 25.10.2024, Praha, Sportovní hala Fortuna
Arch Enemy měli, stejně jako In Flames...

MINSTRELIX - Minstrelics
stránka se mi nevím proč straaaašně dlouho...

MINSTRELIX - Minstrelics
je skupina téměř mystická. Dostal jsem se k ní...

MINSTRELIX - Minstrelics
je skupina téměř mystická. Dostal jsem se k ní...

IRON MAIDEN - Somewhere in Time
Jasne najlepší album Iron Maiden. Prakticky bez...

DONOR - Jeviště snů
Uznávám nespornou kvalitu, ale čestina v textech...

HANOI ROCKS - Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks
moje mládí ... ale HR ma dostali až albumom Two...

GOTTHARD - Stereo Crush
Tak než jsem se pustil do hodnocení, poslechl...

DONOR - Jeviště snů
akorát bez těch koncertů. Parádní metal je pro mě...

DONOR - Jeviště snů
Mistrovský kousek. Jak jsem starej, tak jsem...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Nejde to vzdát, zpívá Janda na nové desce a sakra ví, o čem mluví

Když si Petr Janda nechal demonstrativně odstříhnout dlouhý vlas na rozloučení s Olympicem, byl začátek devadesátých let. Tehdy tvrdil, že končí, ale věřil tomu málokdo. Uběhl pouhý rok a Janda s kapelou stál znovu na pódiu. Od té doby jej taková věc už nenapadla a nyní, když je mu třiaosmdesát a nárok na odpočinek by dávno měl, to pořád vzdát nechce. Důkazem je nová deska "Bombarďák", která zavdává důvod Olympic znovu srovnávat se slavnějšími souputníky The Rolling Stones. Ne proto, že by hráli stejnou hudbu, ale proto, že je to v podstatě stejný přírodní úkaz. Janda je ještě o rok starší než Jagger s Richardsem, ovšem to už se v takovém věku nepočítá. Víc snad dokázal pouze stonesovský kolega Bill Wyman, který loňskou sólovku vydal v osmaosmdesáti, ale i to možná Jandu ještě čeká.

Muzikant z matičky stověžaté ukazuje směr už od začátku šedesátých let, což je taková doba, že ani nejde v jednom úvodníku obsáhnout. Z původního rokenrolu, který přišel hned po častuškách, vyšlapal Janda cestu několika generacím, nebál se punku ani metalu, což platí stále. „Bombarďák“ je na poměry třiaosmdesátiletého chlápka tak odvážná deska, že už jen za to si jí člověk musí vážit a dokáže zavřít oko i před jejími neduhy. Deska ani nereflektuje to, že životní tempo frontmana je mnohem volnější, záda i nohy více bolí a už se ani tolik nekouká po ženských. Pokud je v tuzemských hudebních podmínkách jednotka dlouhověkosti, je to jistě jeden Janda.

Jan Skala, 2. 4. 2025

LORDI - Limited Deadition


Finští Lordi by se mohli stát ekvivalentem pro rčení, že všeho moc škodí, neboť před třemi lety spáchali rituální sebevraždu, když během tří měsíců nahrnuli do éterů sedm alb, zahrnujících nesourodou a nesmyslnou snůšku patrně všeho, co kdy zaznělo ve zkušebně kapely. Kdyby zafungovala autocenzura, z předlouhatánské série mohlo vniknout album, které by status zásadních prvních alb Lordi sice neohrozilo, ale rozhodně by nebylo nutné klepat si na čelo, jestli principálovi Mr. Lordimu nepřeskočilo. Tímhle krokem kapela dosáhla tak hlubokého dna,..více

[recenze]

[31.03.2025]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]


Alice COOPER - Special Forces


Alice Cooper se v závislosti propadal čím dál hlouběji. Ke kokainu se přidala mohutná alkoholové recidiva a zpěvák na tom byl na začátku osmdesátých let nejhůře za celou kariéru. Svědčí o tom skutečnost, že se po jeho boku spoluhráči zrovna nedrželi, pracovat s ním znamenalo sázku do loterie, jelikož i koncertní forma byla tak kolísavá, že Cooper dokázal odehrát dobrý koncert, který se mohl přibližovat dávných teatrálním vystoupením, ale také uměl show totálně zabít, neboť byl kvůli chlastu a drogám naprosto z formy. ..více

[recenze]

[31.03.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


DRUDKH - Shadow Play


Ponechme stranou události posledních několika let a důvody, které vedly k válce na východě Evropy, ačkoliv kapely Drudkh se přímo dotýkají. Pochází totiž z Charkova, kdysi hlavního města Ukrajiny, které je pro ruskou mašinérii jedním z cílů snažení a také terčem, na nějž dopadají takřka denně střely z íránských dronů. Lze v tomto prostředí tvořit tak, aby se to na hudbě nepodepsalo? Drudkh cestu našli a stranou konfliktu a všemožných politických tahanic, které život běžných lidí na Ukrajině (ale i v Rusku) denně ovlivňují,..více

[recenze]

[30.03.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


EBONHEART - Face Our Fear


Historie norských power progresivců Ebonheart se sice začala psát už téměř před čtvrt stoletím, ale vzhledem k jejímu otisku v hudebních dějinách to bylo velice drobounkým písmem. V druhém roce existence přivedla parta kolem kytaristy Lasseho M. Solem Jensena na svět kraťas „Battle“ a pak až do předloňského roku bylo ticho po pěšině. Na tom, že se během této doby z Ebonheart stal Jensenův solitérský podnik, proto není nic překvapivého, stejně jako na skutečnosti,..více

[recenze]

[29.03.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


CRADLE OF FILTH - The Screaming of the Valkyries


Pamatujete, když britská skupina Cradle of Filth vydávala jedno skvělé album za druhým? A vzpomínáte si na doby, když úchvatné autorské nasazení postupně vyprchávalo, až se přetavilo v generickou hudební materii, která byla pouhým stínem předešlé slávy? Pokud ano, tak to zaprvé znamená, že jste docela staří. A za druhé, že se můžete začít radovat. Cradle of Filth to konečně dokázali, a po dlouhých letech vydali album, jež se může postavit na roveň studiovým klenotům z přelomu milénia!..více

[recenze]

[28.03.2025]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


DARK DRIVEN - From the Unbeliever


„„From the Unbeliever“ od Dark Driven tu není od toho, aby se klanělo trendům nebo se blýskalo v rádiích - toto je metal pro ty, kteří preferují hudbu s neporušenými stíny“ . Ať už si pod tvrzením labelu Hammerheart Records, jenž má na svědomí vydání debutu švédsko-izraelské formace Dark Driven, pohybující se někde mezi gotickým metalem, doomem a death metalem, představíte cokoliv, to zásadní se v něm odráží. Dark Driven se halí do gotického oparu, nebojí se hrát hrubě a kašlou na to, co zrovna v hudební sféře frčí. K firemnímu doporučení o tom, ..více

[recenze]

[28.03.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


LABYRINTH - Labyrinth


Putování po zákoutích power metalového Labyrintu pokračuje v roce 2003, kdy Italové zveřejnili eponymní album. Z bludiště se na chvíli vytratil zakládající člen Olaf Thörsen, jenž se rozhodl věnovat partě Vision Divine. Z Božské Vize se naopak do Labyrintu nadobro přesunuli klávesák Andrea De Paoli a Mattia Stancioiu, v té době velmi plodný bicmen, jenž se mimo jiné podílel na výtečném albu "Cydonia" od stejnojmenné kapely. Největším překvapením čtvrté studiovky Italů je ale skutečnost, ..více

[recenze]

[27.03.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


HANOI ROCKS - Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks


Finsko sedmdesátých let bylo všechno jiné, než země, kde by bylo možné splnit si sen o rock n`rollových hvězdách. Hanoi Rocks je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Jejich příběh je skoro neuvěřitelná pohádka o lásce k hudbě a přátelství až za hrob, které skončilo na druhé straně světa, jen chvíli předtím, než měl celý svět kapele padnout k nohám. Jenže Hanoi Rocks nikdy štěstí příliš nepřálo a úspěch, jehož semínka byla zaseta v chladném Finsku, slízli floutkové z Los Angeles, ..více

[recenze]

[27.03.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


DONOR - Jeviště snů


Dobrých power metalových uskupení je v České republice jako šafránu. Jednou z největších nadějí jsou od singlu "Létám dál" moravští Donor. První dlouhohrající desku nicméně otupil zvuk, druhý zápis zase skladatelství, které se rozlétlo do příliš mnoha směrů. Moravská pětka se ale evidentně dokáže poučit ze svých chyb a k tomu se autorsky vyvíjet. A tak je mi obrovským potěšením, že vás mohu uvést na "Jeviště snů", kde se jako v pohádce plní přání "diváků", kteří jako svůj pokrevní žánr uvádějí melodický power metal. ..více

[recenze]

[26.03.2025]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Ricky WARWICK - Blood Ties


Ač se zásadní část kariéry irského zpěváka Rickyho Warwicka odehrává pod hlavičkou dvou kapel, ať už to byli v minulosti The Almighty, nebo posledních více než deset let Black Star Riders, důležité věci se u něj odehrávají i na sólové dráze, i když není tak exponovaná a mediálně či komerčně zajímavá. Warwick se z někdejší celebrity devadesátých let, kdy těžil z manželství s moderátorkou MTV Vanessou Warwick, stal synomem pro kvalitní hudbu, která není tak energická a neurvalá jako v dobách The Almighty ..více

[recenze]

[26.03.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MERCURY TIDE - Walls of Confusion


Poslední album německých Angel Dust vyšlo před třiadvaceti lety. Rok na to se frontman Dirk Thurisch poprvé představil na debutu náladově odlišných Mercury Tide. Jejich první deska na sílu předchozího Dirkova působiště nedosáhla, a tak se úvodní krátká epizoda Mercury Tide poměrně záhy uzavřela. O něco později se Dirk stáhl i z Angel Dust a ti bez něj byli v podstatě bezradní...více

[recenze]

[25.03.2025]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]


SADIST - Something To Pierce


Je ještě pojem progresivní death metal relevantní, když má natolik ohraničené území a úkroky za něj většina bere jako zrada na věrných? Má po skoro čtyřiceti letech existence žánr ještě schopnostnabídnout něco nového, neotřelého? Italští Sadist byli v devadesátých letech považováni za jednu z nejvíce progresivních kapel v tomto ranku a když si je poslechnete dnes, je jasné, že v jejich tvorbě zavládl značný konzervatismus. Nikdy nedosáhla takové míry novátorstv..více

[recenze]

[25.03.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


ADMIRE THE GRIM - Resist


„Pravověrný melodeath s ženským vokálem, čerpající inspiraci ze severských spolků Arch Enemy a Children of Bodom“ …asi tak by zněl stručný popis toho, co na posluchače čeká při průzkumu debutového alba „Resist“ finské smečky Admire the Grim. Kapela funguje teprve čtyři roky a za tu dobu stihla vydat již několik singlů a jeden demáč. Přípravy jejího debutového alba zabraly dva roky a dle vyjádření kapely se na desku dostalo to nejlepší z její bohaté hudební zásoby...více

[recenze]

[24.03.2025]

[Moloch]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Alice COOPER - Flush The Fashion


Pro Alice Coopera přicházela těžká doba. Dobře nenesl odliv fanoušků, který nastal už po vydání alba „Alice Cooper Goes To Hell“, ale nevydržela ani střízlivost, které (kromě památky zesnulého spolupijáka Keitha Moon za The Who) věnoval album „From The Inside“. Hektický život v Los Angeles s sebou přinášel spoustu pokušení a nástrah a v rockových kruzích byl Cooper stále hvězdou, takže šlo těžko odolat. Ve hře nebyl jen alkohol, který se do Aliceova života vrátil v plné parádě, ..více

[recenze]

[24.03.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5/10]


JETHRO TULL - Curious Ruminant


Nečekaný comeback, který Jethro Tull nastartovali před třemi lety deskou „The Zealot Gene“ ještě nečekaněji pokračuje a od roku 2022 kapela nabízí třetí řadové album, když předtím více než dvacet let mlčela. Ian Anderson, ač už je mu dnes sedmasedmdesát, vypadá jako pokropený živou vodou, během let tohoto milénia se obklopil novými muzikanty a ačkoliv recenze na novou tvorbu nadšením zrovna nekypí, je fakt, že byly doby, například v 90. letech, ..více

[recenze]

[23.03.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


LEYENDÄRIAN - La Forja de una Leyenda


Snaha vyhnout se pojmu Mägo de Oz je v souvislosti se španělskými folkáči Leyendärian marná. I když nevyhnutelně dojdu k závěru, že hudba dlouholeté folkové jedničky z pyrenejského poloostrova a jejich albově debutujících kolegů má nemálo společného, u Leyendärian to berou ale o něco seriózněji, jsou symfoničtější a nadýchanější, a emoce, které z jejich hudby vychází, mají vážnější charakter. Je to dané jednak přístupem k hudbě, jednak tím, že frontwoman Txell s velmi příjemným hlasem staví spíš na křehkosti, ..více

[recenze]

[22.03.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


THE WILDHEARTS - Satanic Rites Of The Wildhearts


Za to, že se The Wildhearts podařilo poněkolikáté vstát z vlastního hrobu, vděčí kapela duchovnímu otci a hlavnímu tahounovi Davidovi Lesliemu Wallsovi, kterého scéna zná pod přezdívkou Ginger Wildheart. David je dnes jediným původním členem kapely, která mohla být kolem poloviny devadesátých let největší senzací britské rockové společnosti, ale osud to zaonačil jinak. Na počátku kariéry provázely kapelu problémy alkoholového a drogového charakteru,..více

[recenze]

[21.03.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << 2 / 651 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10765 sekund.